Reportáž ze zápasu: SK Břest - FK Komárno-Osíčko
SK Břest - FK Komárno-Osíčko 1:4 (0:2)
branky: Lochman - J. Žejdlík 2x, M. Žejdlík, Perutka (pen.)
"Břest - očima brankáře" (autentický a nezkreslený pohled z Břestu)
Okresní soutěž pokračovala dalším kolem, tentokráte naše mužstvo zajíždělo na půdu Břestu, odkud se body lehce nevozí. Po domácí porážce v minulém kole s Tučapama v poměru 2:3 měli naši hráči co napravovat. Hrozba ztráty dalších bodů a špatná kompilace výsledků ostatních zápasů, mohlo znamenat, že mužstvo se mohlo odsunout až na 10. místo. V minulém zápase byl po dvou žlutých kartách vyloučen brankář Šindelek, který byl před zápasem asi největší bolístkou v sestavě Josefa Šindelka. Dále chyběli pro zranění D. Klas a V. Matušů. Naopak do týmu v týdnu přibyl nejstarší z rodu Matušů - Stanislav. Největší dilema měl trenér na postu brankáře, kde se nakonec rozhodl pár minut před odjezdem pro mě - J. Gadase. Nebyl jsem z této volby příliš nadčený, ale bohužel, asi to byla nejlepší možná varianta, byť jsem v bráně nestál nějaký ten pátek. Proto bych se s Vámi rád podělil o to, jaké to je, vidět zápas z brány a tento report pojmu trošku netradičně.
SK Břest - FK Komárno-Osíčko
Je neděle odpoledne, krátce po druhé hodině a na svolaném místě "u pumpy" se začínají scházet hráči týmu FK Komárno-Osíčko. Já, jakožto každozápasový návštěvník samozřejmě nechybím. Než se všichni hráči na místě slezli, tak byl čas na různé debatování a diskutování. V tom z úst trenéra Šindelka vyjde zásadní otázka: "Jaro, budeš dneska chytat?". Tato věta mě osobně docela zaskočila a dlouho jsem nevěděl co na to odpovědět. Nakonec jsem odvětil "Tak jo no" s tím, že věta měla ještě dodatek - "ale já nemám žádné věci" - "nevadí, všechno ti půjčíme". Tak jsem spolu se spoluhráči nasedl do "hasičského speciálu" a vydali jsme se na Hanou - cílová destinace Břest. Po cestě se mi v hlavě přemítaly různé myšlenky, hlavně ta, jak zatajit mých 5 piv, které jsem vypil při dopolední návštěvě místního pohostinství. Zhruba za 40 minut jsme na místě. Pořadatel nás nasměruje do horní šatny, kde všichni hráči po chvilce zmizí, jen já dlouho sedím na lavičce a sleduji utkání dorostů - jako kdybych přijel pouze jako divák, nikoliv jako člen výpravy, která bude za několik málo desítek minut bojovat o body do tabulky. Po chvíli jsem se tedy i já uráčil a zamířil po těch 14 schodech nahoru - do kabiny hostů.
Slovo měl, jako před každým zápasem, trenér, který vítal do týmu dvě "staronové" tváře - právě mě a již zmiňovaného Staňu Matušů. Poté oznámil týmu sestavu, kde na začátku hned zaznělo mé jméno - ano, ty dnes budeš poslední instancí, ty budeš ten, který bude zabraňovat míči v cestě do brány, ano budeš to ty, který bude ze zadu dirigovat obrannou řadu. Všechny tyto informace jsem vzal v potaz a začal se spolu s ostatními převlékat do dresu. Následovalo opět 14 schodů dolů a výběh na krásný pažit. Po rozběhání a krátké rozcvičce jsem si zkusil pár výkopů a odkopů a zjistil jsem, že to možná půjde. Krátce na to jsem zamířil za hlavním rozhodčím p. Huškem, protože prd vidím, tak jsem musel do zápisu napsat poznámku, že budu chytat v brýlích.
Následovala opět 14 stupínková cesta do kabin a zase zpět pro poslední pokyny a šlo se na věc.
Jaroslav Žejdlík dělal v domácí obraně pěkný průvan
Při losování jsem si vybral stranu, kde nevysoké stromy vrhaly příjemný stín. Výkop měli domácí a tak jsem se již od první minuty bál, co se bude dít. Naštěstí nebyli tak aktivní, jak jsem předpokládal. Na hráčích Břestu bylo vidět, že né všichni dodržovali před zápasem životosprávu a za chvíli jsme už míč drželi daleko od nebezpečné zóny - čili na dostřel naší branky. Avšak první velkou šanci zápasu měli paradoxně domácí a nebýt oněch pěti piv, které jsem měl dopoledne, stěží bych se tak za normálních okolností vrhl pronikajícímu útočníkovi pod nohy.
Pádem pod nohy zabránil brankář skórování domácímu útočníkovi
O chvíli později jsem málem skákal radostí, to když jsem viděl, jak Pegy napřahuje a míč letí do sítě, ale v poslední chvíli domácí zadák zastavil míč letící do brány na brankové čáře, a tak jsem si musel na oslavu gólu ještě chvilku počkat. Zanedlouho po velké příležitosti domácích už jsem byl klidnější. Jara Žejdlík zachytil rozehrávku špatně kombinujícím domácím zadákům míč a pohodlně jej dovezl do opuštěné klece - 0:1. To mi spadl kámen ze srdce a naděje na dobrý výsledek začala nabírat reálné podoby.
Marně stíhal míč domácí obránce - J. Žejdlík - 0:1
Domácí se prezentovali hlavně postupným útokem, nikam se nehrnuli a žádné překvapující výpady do obrany Komárna nepřicházely. Pouze jednou se dostal hráč za obrannou linii, ale tam na poslední chvíli neviditelným faulem zasáhl Máca a kopal se volný přímý kop. Postavil jsem si zeď podle nejlepšího uvážení a nervózně jsem v bráně postával na špičkách, kde že se to balón objeví. Nakonec se objevil po levé straně od zdi a jelikož střela neměla rasanci, tak jsem pohodlně ukryl míč v rukavicích. Domácí příliš nebezpeční v prvním poločase nebyli, jako by ještě byli někteří i po několika odehraných minutách stále v rukou paní kocoviny. Jeden nebezpečný výpad však měli, to když si Pepa Šindelek dirigoval obranu a zapoměl, že domácí již rozehráli, naštěstí domácí útočník nabral míč šajtlí a míč letěl mimo tři tyče. Za pár minut jsem byl zase o něco klidnější. Dlouhým výkopem jsem poslal na steč Fabiše, ten si ve vápně pohrál s obráncem i brankářem a lobnul míč na Žejdlu, který s přehledem uklidil míč k pravé tyči a naše akcie šly rázem zase nahoru - 0:2. Od této chvíle už jsem byl naprosto klidný, že nějaký ten bod z Břestu odvezem. Domácí se do konce prvního poločasu moc k brance nedostávali a když už, tak je zklamalo zakončení a nebo jsem si s jejich slabými pokusy poradil a tak jsem vychytanou nulou v první půli přispěl k dvoubrankovému vedení 2:0 našeho týmu.
Kolem zdi zkoušel překvapit brankáře domácí kapitán, ale bez úspěch
Do druhého poločasu jsem nastoupil s vědomím, že budu chytat proti slunci a po větru, a tak se dalo očekávat, že domácí hráči budou častěji testovat mou pozornost - (pozn. už v první půli jim muselo dojít, že nejsem rozenný brankář). Do druhého dějství vstoupili domácí hráči náporem a hned po pár okamžicích testovali moji pozornost, ale s pokusem jsem si poradil. Za pár okamžiku se domácí dostali opět nadostřel brány, ale hbitým zákrokem jsem jim šanci přerušil a dlouhým výkopem jsem vyzval ke sprintu Žejdlu, toho však domácí stihli na poslední chvíli eliminovat. Břest útočil hlavně po naší levé straně, kde v tu dobu operovali Nevťa s Ponym - Nevťa se zbytečně naběhal a Pony rychlému útočníkovi místy nestíhal a tak nebezpečné akce přicházely hlavně z levé strany. Při jednom z pokusů z levé strany jsem míč vyrazil konečkem palce mimo bránu, až jsem si způsobil zranění.
Že se zápas nehrál v rukavičkách, tak o tom se přesvědčil domácí stoper na vlastní kůži
Z následného rohového kopu poprvé nad mou hlavou zazvonilo břevno, to když Sokol neuhlídal domácího nejvyššího hráče, ale naštěstí se míč od břevna odrazil za brankovou čáru. O chvíli později podcenil dlouhý míč Pepa, za kterého si naběhl domácí útočník a ikdyž jsem na poslední chvíli vyběhl, tak domácí hráč si míč špatně zpracoval a utekl mu do zámezí - ještě že tak. A tak přišel nařadu opět Žejdla, který dlouhými kroky potáhl po levé straně míč, zavezl jej až do pokutového území, kde našel snad půl metru před brankou Mácu a ten zvýšil naše vedení na 0:3 - to jsem se uklidnil absolutně.
Vedem 3:0 - viz. prsty na rukou
Sice za chvíli se mi nepodařilo zastavit průnik domácího dua po chybě Pepy, který namísto odkopu do topolů chtěl situaci řešit fotbalově, ale domácí jeho úmysl vystihli a křižnou přihrávkou pod sebe snížil vedení Lochman - 1:3. Domácí se poté vrhli do útoku - zkoušeli to všemi možnými cestami, ale většina z nich jim byla zavřená. Až po dlouhém nákopu, když jsem si řval - "mám" tak mi Pepa zvedl míč a jen díky neschopnosti domácího hráče, který podruhé zazvonil zcela osamocen před brankou na břevno, zůstal rozdíl o dva góly.
Penaltový zákrok na Fabiána - píšťalka pana Huška však zůstala němá
Za pár okamžiků se o rozruch postaral holub, který přistál na hrací ploše a na chvíli byl příjemným rozptýlením pro všechny i pro mě, jemuž předcházel nedovolený zákrok na Fabiše, který ale odpískán nebyl.
O rozptýlení se na malou chvíli postaral holub, který přistál během hry na hřišti
Nevťovi docházely síly a tak jej nahradil Prcek, který to na levé straně rozběhal, následovalo střídaní Fabiše za Lukáše Orava a později také střídaní Pepy za Staňu Matušů. To se ukázalo být jako dobrý tah, protože všichni tři hráči odvedli bojovný výkon, navíc po faulu na Staňu, který šel bezhlavě do souboje s brankářem rozhodčí odpískal pokutový kop, který s přehledem sobě vlastním proměnil Pegy a konečně se v nové sezóně dočkal gólu - 1:4.
S přehledem proměnil pokutový kop Radim Perutka - 1:4
Zbytek zápasu jsem se v bráně nudil, protože to domácí doslova zabalili. Také jsem stihl během hry když naši hráči útočili jsem si stihl podat ruku s jediným domácím střelcem, který se zastavil na kus řeči za mojí bránou s domácím fanouškem. Za pár minut tak bylo dobojováno, ještě před tím stihl domácí "bijec" vyfasovat za kopnutí bez balónu červenou kartu - v premiéře na postu brankáře jsem si připsal výhru a spolu s ostatními jsme mohli hrdě odkráčet do kabin, kde zazněl vítězný pokřik a mohli jsme se vydat vstříc oslavám do pohostinství, ze kterého mě zhruba před 6 hodinami hasičský speciál eskortoval. Děkuji všem hráčům a především obraně za usnadnění práce v brance.
Je to tam, vezeme domů 3 body za výhru 1:4
Sláva vítězům, čest poraženým !
Sestava FK Komárno-Osíčko: J. Gadas - J. Šindelek, R. Orel, M. Ponížil, R. Nesvadba - M. Žejdlík, R. Perutka, T. Kundrát, J. Nevtípil - J. Žejdlík, V. Fabián
střídačka: M. Ondroušek, L. Orava, S. Matušů
diváci:90
rozhodčí: Hušek